Kapitola druhá: Příjezd

Konečně sme doletěli, a jelikož sem nikde před vchodem neviděla bratra vyzvedla sem si nejprve svá zavazadla. Ale ani potom sem ho nikde neviděla, tak sem si sedla na ty jejich letištní červené sedačky a vyhlížla sem ho. Snad na mě nezapoměl? ptala sem se sama sebe a doufala sem, že má jen malé zpoždění. Jenže když sem sedělauž minimálně půlhodiny, rozhodla sem se něco podniknout a namířila sem si to přímo k tomu telefonu naproti. Chvilku sem zkoumala, jak funguje ale k mojí smůle sme zjistila,že stejně nemám ty jejchi peníze a vlastně ani nevím, na jaké číslo bych měla Connovi volat, tak sem se šla zívnutím posadit zpět k sedačce. Naštvaně sem si dupla a nahlas zaklela.
,,Shit!"

****

ONDRA:
Jedu pozdě, hodně pozdě abych byl přesný. To bylo to jediné, co mi znělo v hlavě. A ač sem se snažil ze svýho sporťáčku vytáhnout nejvíc, co dokázal, stejně už sem meškal. Docela sem zapoměl, že mám vyzvednout Connovu ségru z letiště. Řekl mi to už před týdnem a já na to dočista zapoměl. Kdo by taky nezapoměl, při mých ostatních starostech. Kdyby se mě máma nezeptala, proč sem ještě doma, nejspíš bych si na ni ani nevzpoměl. Tak teď projíždím křižovatky na červenou a jen se modlim, aby mě nechytli. Další zdržení už bylo nepřípustné. Jestli se Conn dozví, že sem zapoměl na jeho sestru, nejspíš mi utrhne hlavu. Ne to ne, ale naštvaný bude určitě. Co když už se Arianne z letiště nějak dostává sama? Taxikem? No to vlastně asi ne. Nezná adresu. Město snad, ale Liberec je velký a my bydlíme na hranici Liberce. Takže snad čeká a nebo mešká i její letadlo. Kéžby to letadlo mělo aspoň hoďku zpoždění. Sice bych čekal já, ale nikdo by to nemusel vědět. Ale takhle?
Navíc nevim jak jí poznám. Když sem jí viděl naposled a zároveň poprvý bylo jí kolem sedmi nebo možná osmi let. Byla drobná, malá, blonďatá a myslím, že hnědooká. Ale za těch deset let se určitě dost změnila. Mohla si obarvit hlavu třeba na červeno a to už bych jí asi těžko poznal. Ale tak třeba mi pomůžou u informací a vyvolají mi ji.
Letištní parkoviště bylo plné a tak sem zaparkoval na místě pro postiženě. Ochranka se na mě podívala, jako na padoucha ale jak mile sem vystoupil, předstíral sem, že kulhám. Oni mi to sežrali, tak sem tak pokračoval až do haly. Tak sem se z tabule vyčetl, kam má přiletět Arianne a taky, že už je dávno tady a běžel sem tam.
Na lavičkách seděl starší pár a nikdo jiný. Ale směrem k sedačce šla drobná dlouhovlasá blondýnka, dupla si, zaklela v angličtině a posadila svůj malý zadek na sedadlo. To je ona. Blesklo mi hlavou, když se otočila obličejem ke mě a dlouho sem se nerozmýšlel. Zamířil sem k ní. Ona se na mě mračila a měřila si mě pohledem. Nevím na co myslela, ale to mi bylo v tu chvíli jedno.
,,Ty musíš být Arianne." řekl sem a ona se na mě podívala ještě hůř než předtím.
,,Možná. Záleží na tom, kdo jsi ty." promluvila stále se zataženým obočím a jen nepatrným přízvukem.
,,Ondra." řekli sme oba ve stejnou chvíli.
,,Conn má moc práce, tak poslal mě." začal sem vysvětloval a bral sem její dva kufry, zatímco ona pořád seděla a neměla se k odchodu.
,,Nemrač se, zvedni se a pojď za mnou. Nebo si tu zůstaň a třeba chytíš letadlo zpátky."

***

ARIA:
Kdo si myslí, že je? Přijede pozdě, a ještě mi tu bude rozkazovat? Tak to ne chlapče. Navíc, k mému spokojenějšímu pocitu, to já jsem jeho teta. Jo je to divný, ale sem. O několik let mladší a nevlastní, ale to na faktu nic nemětí. Zvedla sem se teda a šla za ním. Ale on je fakt dlouhý a moje nohy těm jeho nestačily. Musela sem popobíhat a ikdyž nosím podpadky skoro pořád, běhat sem se snima moc nenaučila, takže sem asi dvakrát klopýtla. Ale ustála sem to. Vyšly sme z letiště ven a už nebylo tak hezké počasí, jako když sem odlétala z Californie. Bylo pod mrakem a nejspíš už i pozdní odpoledne. Ondra začal kulhat, jakmile sme vyšli z letiště a já sem jeho důvod kulhání nepochopila. Ale pochopila sme to hned, jakmile došel ke svému autu. Stříbrná mazda, zaparkovaná nejblíž u vchodu, což je místo určené pro handicapované. Určitě na mě zapoměl a snažil se ušetřit čas tím, že zaprakoval tady. Ale stejně se mu to nepovedlo.
Čekal na mě u otevřených dveří a tak sem nastoupila a čekala až naloží moje kufry a taky sedne. Přitom sem si ho prohlížela ve zpětném zrcátku. Ve skutečnosti vypadá líp, než na fotce, ale ty jeho tmavé, husté a rozčepířené vlasy si mohl učesat. Vždyť by v nich ani vrabec nenašel cestu ven. Jak tak rovnal moje tašky do kufry, jeho rty se pohybovaly a netvářil se moc příjemně, takže bych dala ruku na to, že si tam mumlal něco, co bych radši ani nechtěla slyšet.
,,Jaký byl let?" zeptal se mě,když nasedl a strčil klíčky do zapalování.
,,Dlouhý." odpověděla jsem jednoslovně.Moc se mi do komunikace nechtělo. V letadle ani na letišti sme si to neuvědomila, ale byla sem unavená a chtělo se mi spát. Moc sem toho za poslední dny nenaspala a tak si to teď vybíralo svou daň. Navíc sem na něj byla pořád naštvaná, že mě nechal čekat.
,,Bude ti dělat problém, když budu mluvit jenom česky?" zeptal se dál, když už sme vyjížděli. Nejspíš aby věděl, jestli to má cenu na mě vůbec mluvit.
,,Ne. Učila sem se pilně." odpověděla sem a zavrtala se do sedačky. Zavřela sem oči a jen tiše naslouchala jeho hlasu, který mi zas něco rozprával o tom, jak anglicky umí jen pár slov. Pak sem usnula.

***

ONDRA:
Konečně doma, bylo to první na co sem myslel, když sem parkoval na příjezdové cestě u naší vilky. Podíval sem se na Arianne, ještě pořád spala. Nejspíš jí unavil ten let. Mám ji vzbudit, nebo nechat vyspat? Ikdyž spaní v autě musí být dost nepohodlné. Ale ona vypadá spokojeně. Nemračí se, dokonce chvilku vypadala, jako by se usmívala. Nevim proč, ale líbila se mi. Její šedo zelené pronikavé oči, orámované dokonala černou tužkou, světlá pokožka a ty rty, které přímo svéděly k polibku.. To byla kombinace, nad níž se musí pozastavit každý chlap. Sice by s její výškou modeling dělat nemohla, ale svým obličejem by strčila každou jinou do kapsy. Navíc nevim, proč by nemohly být i malé modelky. Arianne by na to určitě měla. Její postava byla bez chybičky. Hubené nohy, ukazovala v schválně děrovaných punčochách a krátkých černých šortkách. Rudé tílko přez něj koženou bundičku a vlasy stažené do drdolu, aby vynikl její dlouhý krk.
Ale nad čim to tu vlastně přemejšlím? To je následek několikaměsíčního půstu.. Grr.. ale k věci. Ta holka tu zaspává hrozné věci, jako smrt matky a pohřeb na který se nedostavil nikdo z rodiny a já tu polemizuju o tom, jak se mi líbí? Ach, nechám ji spát a zatím vynesu její kufry do ložnice. Dřív mé druhé půlky lonice. Jenže máma rozhodla, že se podkroví opět rozpůlí, co na tom, že v domě sou asi tři volné pokoje s vlastní koupelnou? Skoro nic, jen to, že nejsou tak velké a tudíž by se do nich Arianně nevešly všechny věci. Tak se rozhodlo, matka rozhodla, Conn jen přikyvoval, že Arianne dostane ložnici v podkroví. A koupelnu společně se mnou. Z čehož fakt nadskakuju tři metry do vzduchu. Už sem i přemýšlel o tom, že bych se svojí podkrovní ložnice vzdal a nastěhoval bych se do jedné z těch menších, ale při představě, že už nebudu mít tolik prostoru jsem to zavrhl a dokonce sem se i smířil s faktem společné koupelny. Zvykat si zase na menší prostor se mi nechtělo stejně tak, jako se stěhovat. Bydlení u rodičů mělo jisté výhody. A jestli dostanu do své péče Viku budu je potřebovat.
Třeba se to nebude líbit ani Arianně a sama se rozhodne pro stěhování. Třeba.
,,Kde je?" vrhl se na mě Conn, když sem vešel do chodby. Všude byly nějací lidé. Přátelé našich i moji. Co tu k čertu dělají? To si to Connor nenechal vymluvit? Bože.
Jen sem kývnul hlavou směr auto a řekl sem, že spí a pak sem bez dalších okolků vystoupal schody a postavil kufry do jejích ložnic, nově vymalovaných fialovou zelenou a růžovou barvou. Ani sem se dlouho nezdržoval a zamířil sem do kuchyně, vyhládlo mi. Cestou sem viděl Conna jak jde se skoro ještě spící Ariannou do domu a matka, jak k nim přistupuje. Zaslechl sem i slova jako: ,,Nech ji ať si odpočine, je unavená." nebo něco podobného a nastalou situací sem se bavil. Však sem Connovi říkal, že mu ta oslava neprojde, protože Arianne bude unavená, ale copak mě on někdy poslechl? Ne a tady to má. Nevím,jak se tvářil, když mu to máma řekla, protože byl otočen zády ke mě, ale zachytil sem, jak se jeho hlava otáčí směrem k Arianne.
,,Ondro!"

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.